Čochtanklub Žďár nad Sázavou - ploutvové plavání, plavání s ploutvemi, rychlostní potápění, DPP, Bi-Fins, potápění, finswimming, diving

Logo English version
Logo ÚVOD   SPORT   POTÁPĚNÍ   KLUB   KONTAKTY   FOTOGALERIE   KE STAŽENÍ   ODKAZY
Logo

Svaz potápěčů Moravy a Slezska CMAS

KLUBOVÉ STANOVY
KLUBOVNA ŽĎÁR
AMFORA VELKÉ DÁŘKO
ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY
ČLENOVÉ
HISTORIE KLUBU
"SAMOZŘEJMOSTI"

Tréninková základna mládeže (TZM)

Klubovna Žďár n.S.

Amfora Velké Dářko

Rychlé kontakty

E-mail: cochtanklub@email.cz

TZM:
Klubovna ZR:
Potápění:
777 142 787
602 413 717
602 511 800

Všechny kontakty >>

Historie klubu  

ZALOŽENÍ KLUBU


Milý čtenáři !
Nabízíme Ti v elektronické podobě balíček faktů a vzpomínání, jež považuj za malé ohlédnutí za téměř třiceti lety činění party lidí, kteří své osobní zájmy spojili ve společnou věc. Tou věcí je životaschopný kolektiv potápěčů, kteří ve svém Čochtanklubu (dříve jednoúčelová Základní organizace Svazarmu Žďárských strojíren a sleváren) provozují svůj sport přinášející zaujetí, radost, nezapomenutelné zážitky, ale také užitečnou práci pro společnost a příležitosti k účelnému využití volného času pro mládež i dospělé. Nebude to kronika, v níž roky jsou uzavřenými kapitolami; nebudou to ani etapy vytýčené mezníky naší minulosti. Ty ostatně - prověřeny časem a dalšími zkušenostmi - se pro dnešek staly ve většině úsměvnými zastaveními, i když vypadaly na existenční předěly. Nehledej také výčet zásluh jednotlivců: někteří se zasloužili tím, že nikoliv pro sebe, ale pro náš klub a potápěčský sport využili všech příležitostí, které nabízela společnost v tzv. období "normalizačního" útlumu lidské iniciativy, jiní zazářili a pohasli jako povětroň, někteří vydrželi jen proto, že se od nich nic moc nechtělo. Prostě někdo táhne, někdo tlačí, někdo se veze, tak to v životě bývá - ale všichni jsme došli tam, kde se začínáme ohlížet za společnou prací.

Jak to bylo před 27 lety ?
Každý, kdo se jednou namočí do slané vody a nezapomene doma potápěčskou masku, zjistí, že existuje ještě jeden svět - svět ticha plný nádhery, života, překvapení. Zjistí také, že jsou lidé, kteří vybaveni znalostmi a technikou se stávají součástí té přírody, která je tím krásnější, čím je nedostupnější. A začne se ohlížet kolem sebe - kde získat znalosti, kde a jak sehnat či si vlastníma rukama vyrobit dýchací přístroj pod vodu.
Tak tomu bylo také u nás: bylo to v roce 1965, kdy z vyřazených leteckých součástek získaných pokoutně, byl postaven první akvalung ve Žďáru - s vrapovými hadicemi, obrovskou plicní automatikou KR 14, dvěma čtyřlitrovými lahvemi nafouknutými smrdutým vzduchem z tlakových zásobníků akustanice ve Žďasu. Jak nádherně chutnaly první doušky tohoto "rajského vzduchu" při prvních ponořeních Pepíka Nováka pod hladinu jezírka Vápenice, kam zatím směly jen Rusalky a vodník, a kde do té doby obcházely jen pověsti o vozkovi, utopeném i s potahem v nedozírné zelené hlubině, kterému se ještě kouří z fajfky. A pak po prvních zkušenostech v našich vodách i první zkušenost v Jaderském moři včetně zážitku ze zatčení a rozsudku před soudem v Šibeniku za potápění bez patřičného povolení, s vysokou pokutou a zabavením výstroje. Prvních 40 m hloubky, první závratě ze "vzduchu" přivezeného až z naší zdravé Vysočiny, první pocity strachu z neznámého prostředí i z toho, co se jednomu všechno mohlo stát a co jen náhodou dobře dopadlo.

Založení klubu a založení organizace ve Žďasu
Jeden je na potápění vždycky málo. Proto byli již v roce 1966 nejprve dva - to už ale máme kolektiv, malý, ale k světu. Chcete-li jména, pak Pepík Novák a Jarda Landsmann. Třetím byl po půl roce první trenér - Jaroslav Kříž, tehdy štajgr na Rožínce. Teprve mnohem později jsme se dozvěděli, že tento důlní záchranář se na žďársku ocitnul po nešťastných událostech na Hincově plese, kde jako aktivní účastník a aktér expedice ostravského klubu Permon neunesl společenskou odpovědnost za smrt kamaráda a selhání jeho party i jednotlivců. Byl to trenér s velkými zkušenostmi a nejvyšší kvalifikací a měl také schopnost své zkušenosti předat.
To už byly podmínky pro souhlas žďárské městské organizace Svazarmu, která nás v září 1966 přijala jako zakládající členy nového klubu sportovních potápěčů s půjčkou v podobě nových teploučkých neoprenových "skafandrů" do vínku. Protože nové koště dobře mete, nabraly události rychlý spád, proto také jen heslovitě:
  • Další nábor, noví členové klubu - ještě v roce 1966 Bárta, ing. Jakeš, Pulkrábek, Sojma, Veselý; v roce 1967 pak ing. Pokorný, Dvořák, Škába, Karásek, Janíček, Jindra a další.
  • Svépomocná výroba ústenkové plicní automatiky vlastní konstrukce a akvalungů z letadlových hasičáků.
  • První nákladní automobil, legendární "Áčko" 150, pořízený na úvěr a k výdělečným účelům: na rozvážku limonád. Brzy na to další - gazík od armády za pár švestek. Byl to bumbrlíček, který baštil 18 a proto prodaný bez dvou za dvacet jednomu chtivému JZD.
  • První střecha nad hlavou - klubovna ze starého autobusového nádraží, brzy na to stodola na Horňáku jako střecha pro naši "techniku".
  • První potápěčské zakázky: kontrola a oprava sklopného automatického jezu na řece Sázavě, odstranění havárie na zatopené strojovně kotelny Žďasu hrozící zastavením provozu elektrárny, a tedy také první kredit ve společenském přínosu existence a činnosti našeho klubu.
  • První vyhledaný utonulý: na jezírku Vápenice ukončil dobrovolně své životní trampoty jeden hamerský občan
  • První gumový člun, brzy nato další "dvanáctimužný" s přívěsným motorem "Větěrok".
  • První nábor mládeže: tenkrát to byli dva "Kočberové" - "Kotrčka a Kejta", jak jsme nevím proč přidělili přezdívky Mirkovi Kunešovi - pozdějšímu předsedovi klubu a Mirkovi Stehnovi, který zbaštil kdeco - asi i svou svazarmovskou legitimaci a až po létech - již jako majitel firmy ES-TRANS - se pod křídla klubu už i se svým velkým synem vrátil.
To už nás bylo 27. Dost na založení vlastní právně subjektivní a samostatné Základní organizace potápěčů Svazarmu, které dnem 24.6.1968 nabídl ochranná křídla závodní výbor a vedení podniku Žďárských strojíren a sléváren. Svoji příslušnost k němu jsme od té doby vyjadřovali nejen sportovní reprezentací podnikové značky, ale přispívali jsme i k hospodářským úkolům mateřského podniku. Byla to např. v době nedostatku stavebních kapacit brigádnická výstavba základů pro sociální objekty pionýrského tábora v Zubří, poté odstraňování následků další havárie - vyčištění zborcených a popílkem zasypaných havarijních nádrží chladicí vody nad slévárenskými pecemi, kterými jsme si vytvářeli "jméno" a hmotné podmínky pro další existenci klubu.
Klubová činnost nabírala maximální obrátky; získávali jsme potřebnou kvalifikaci (Pepík Novák potvrzenou kvalifikaci C/C, tj. tehdejší nejvyšší výkonnou a nejvyšší trenérskou ), nabírali jsme zkušenosti, ale především získávali prostor, tj. podmínky pro naši práci s výsledky odvislými jen od tvůrčí invence, vynalézavosti, chuti něco dokázat, od pracovitosti jednotlivců i celku.

Pojďte s námi po stupíncích, po oněch meznících naší minulosti, které ale vydaly vždy na víc, než na pouhý řádek v tomto našem vzpomínání:
  • První skutečně kolektivní "expedice" k Jaderskému moři v roce 1968
  • Pořízena první motorová loď Sport 50-Super se špičkovým motorem Crescent 55 S
  • Získána a postupně budována potápěčská sportovně rekreační základna "Kovárna" u jezírka pod Čeřínkem
  • Na úvěr pořízeno nové nákladní auto Robur pro zájmovou, ale i výdělečnou činnost
  • Navázána trvalá spolupráce se Správou povodí Vltavy při revizích a opravách vodních nádrží
  • Počínaje rokem 1973 jsme byli pořadateli pěti ročníků celostátní fotografické soutěže "Mořský koníček", jejíž emblém jsme později transponovali do našeho klubového loga (autor grafiky Rostislav Magni)
  • S vlastními filmy natočenými převážně v režii a s kamerou v ruce Jirky Janíčka stali jsme se 3x vítězi mezinárodní soutěže filmů s potápěčskou tématikou "Karibská mušle", poučeni jsme realizovali instruktážní filmy pro školení potápěčů.

ČOCHTANKLUB a rok 1968
Již ve svých počátcích - v etapě politického tání roku 1968 byl náš klub, coby součást Svazu potápěčů Československa, zapsán pod názvem ČOCHTANKLUB Žďár nad Sázavou mezi jedněmi z prvních zakládajících organizací CMAS, který je mezinárodní federací naší odbornosti. Otcové našeho klubu zvolili v záplavě cizích názvů za patrona pro klub jméno Čochtana, českého vodníka ze Zlaté stoky, pošta Střekov. Jméno vymyslel sám velký Jan Werich, kterého jsme prostřednictvím Pepíka Nováka požádali, aby učinil první zápis do naší kroniky věcí příštích. K naší prosbě a k obrovské knize jsme pro pana Wericha jako známého rybáře připojili rybářský prut ze žďárské provenience. Snad i proto pan Werich ochotně souhlasil a my se můžeme pyšnit jeho velkým věnováním v duchu známého rozhovoru Čochtana s Káčou, s nímž se vám někde na našich webových stránkách pochlubíme.

Od počátku existence klubu byli někteří naši příslušníci členy svazarmovských orgánů na okresní, krajské i celostátní úrovni. I proto se s námi počítalo při "lámání chleba" ať již jde o přidělování materiálních prostředků, techniky, kompresorů, zřizování a dotování dalších tréninkových základen mládeže. Také v lidosprávě jsme mohli být "u toho", když se otevíraly dveře občanské iniciativě a v "akci Z" jsme se mohli sice jen vlastníma rukama, ale s podporou společnosti pustit do výstavby sportovního areálu AMFORAclub na Velkém Dářku. Podle projektového zadání tehdejšího předsedy klubu Nováka zpracoval zdarma největší část projekčních prací architekt František Král s tvůrčím kolektivem BSP projekce v rozvoji výrobní základny Žďasu.
Projektový záměr se některým členům jevil soustem, které nepřekousneme, pro jiné východiskem, podmiňujícím další rozvoj našeho klubu - a těch byla většina. A tak zbývalo jen málo: dát dohromady postupně milion, všechna potřebná povolování a pak ruce, ruce těch, kteří od roku 1972 do roku 1976 odvedli více než 40 tisíc brigádnických hodin na akci Z - většinou zdarma.

Řekli jsme na začátku, že naše povídání nebude výčtem zásluh jednotlivců. Jakékoliv pořadí by nebylo spravedlivé. A tak vzpomínejme sami, co máme tu výhodu, že jsme tenkrát byli u toho. A tak neměj za zlé, že Tvé jméno není na řádcích tohoto vzpomínání, že není na pamětní desce, kterou jsme si v upomínku naší společné práce pověsili na stěnu našeho pomníku, našeho hradu (pamatuješ přece na písničku při kytaře, že " Na Dářku jednou bude stát, náš bílej potápěčskej hrad, náš potápěčskej bílej dům, pro radost všem těm …" atd.
Nechali jsme tam kus své práce, kamarádství, které se právě prací prověřuje. A tak se tam vracej za vším, co jsi tam udělal, ať hlavou či rukama, ať je toho jakýkoliv kousek nebo kus. Vracej se tam za kamarády, za trochou legrace a odpočinku po práci . Ať Ti dál Velké Dářko patří, jako patří nám všem!

Podporují nás:

Podpořilo Město Žďár nad Sázavou

Podpořilo nás Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Kraj Vysočina

Králi.cz webdesign - www.krali.cz - tvorba www stránek, webhosting, grafické práce, online obchody
Vodaservis s.r.o. - úprava pitných, technologických a bazénových vod

Značení a popis laserem - Roman Sýkora

Power Plastics s.r.o.

    KRÁLI.CZ WEBDESIGN